Kvarta ve Sloupu

Banda složená z lidiček tahajících bágly třikrát větší než oni sami s kdo ví jakým obsahem, bydlící co by kamenem dohodil od velkoměsta, navyklá na svět s neomezeným internetovým připojením. Inu, normální člověk by si řekl, že taková skupina v divočině nepřežije. Já byl její součástí a říkám Vám, o jejich putování bych mohl vyprávět celý den! Začalo to jednoho krásného slunečného poledne, kdy bandě skončila v ten den zkrácená výuka. Po zvonění ukončující poslední hodinu se rozprchla, jen aby posléze plná sil načerpaných z chlebíčků a párečků obsadila důležitou spojnici městečka a hlavní metropole. Když banda dorazila na křižovatku ve vesnici Sloup, zahájila pátrání po dalším místě, které by dočasně obsadila. Naštěstí se cesta obešla bez remcání a naříkání, nejspíše proto, že nikdo nechtěl jet zpět domů a namísto výletů plnit pravidelnou školní docházku. Pod vedením mapisty se banda dostala přesně tam, kam chtěla, a to do dřevěné, třípatrové budovy. Ubytování jako takové bylo, řekněme, dostačující. Nedaleko naší ubytovny se nacházel obchůdek jednoduše nazývaný Samoobsluha, do kterého byl bez nákupního košíku vstup zakázán. Ceny se držely proklatě nízko, a tak byly pravděpodobně zaznamenány rekordní tržby. Přes pole provozovalo místní sdružení Sokolu fotbalové hřiště. Naše banda si na neupraveném povrchu zahrála slušný improvizovaný fotbal.

Hlavní náplní výletu ale byly samozřejmě celodenní výlety. První den se banda vydala na dlouhý okruh vedoucí přes pole a lesy až k vyhlídce. Druhý den byl výlet mnohem kratší, o to víc ale zajímavější. Navštívili jsme přírodní divadlo a vstoupili i do hradu Sloup. Naší bandy se ve vnitřních prostorách ujal, řekl bych, místní „podivín“. Opravdu milý pán. Po prohlídce banda zamířila k jeskyním, mě z nepochopitelného důvodu nazývaných Cikánské. Jeskyně jsme si prohlédli a pokračovali dál, kolem různých skal, skalek, skalisek a skalních vyhlídek, na rozhlednu. Výhled z ní nebyl sice blokován žádným porostem, přesto jsem se tou krásou nijak nepokochal. Nejspíše proto, že to na vrcholku házelo jako v metru. Po sestupu jsme se vydali do onoho přírodního divadla, kde jsme putování zakončili. Kdo by byl řekl, že se ve Sloupu najdou takové skvosty. Tak to vidíte, přežili jsme! A to jsme ani nedostali heslo na wifinu. A příští rok vyrazíme zas!

J. Profota, kvarta

Události

leden03
Zahájení vyučování po Vánocích
prosinec21
Vánoční akademie
prosinec10
Koncert na schodech
listopad21
Pedagogická rada a třídní schůzky