Malebná Francie

,,C’était beau”. Právě tato francouzská věta by byla nejvhodnější reakcí na otázku, jak se nám, studentům Gymnázia Říčany, líbil týdenní zájezd do Francie. Ale protože jsme už dávno doma, řekneme raději ,,bylo to překrásné”.

Po noci strávené v autobuse jsme v dopoledních hodinách dorazili k římskému akvaduktu Pont du Gard. Tento vodní most se pyšní svým umístěním na příčce nejfotografovanějších památek jižní Francie, což jsme mu také velkým množstvím zde vytvořených snímků potvrdili. Následoval přejezd do bývalého papežského města Avignonu, kde většina z nás využila rozchod k poobědvání v krásném historickém centru. V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do místa našeho ubytování, města Saintes Maries de la Mer. Toto město se dá popsat poměrně snadno - bílí koně, černí býci a plameňáci. Tato zvířata mají nejspíš mnozí z nás stále ještě před očima, protože se jedná o nejtypičtější a především skutečně všudypřítomné znaky této oblasti. Takto tedy začal náš týdenní pobyt v Provence, levandulovém kraji plném historických měst, památek a krásné přírody.

Kdybychom místo našeho ubytování označili jako ,,pěkné”, bylo by to nejspíš slabé slovo. Všichni jsme z našeho francouzského domova byli totiž přímo nadšení. Jednalo se o plně vybavené chatky pro 4-6 lidí s terasou, ze které bylo slyšet šumění moře, jež jsme měli ve vzdálenosti několika málo kroků. Spousta z nás pohledu na písečnou pláž a mořské vlny neodolala, a tak celé první odpoledne proběhlo ve znamení koupání a sbírání mušlí.

Následující dny byly různorodé. Viděli jsme skalní vesnici Les Baux de Provence, která leží přímo na skalní plošině spolu se zříceninou hradu. Na jiné zastávce jsme si onu vesnici či město naopak museli trochu domyslet, protože se jednalo o archeologické naleziště, na kterém dříve stávalo oppidum založené Kelty. Toto naleziště navíc patří do okolí San Rémy de Provence, jež je zachyceno na více než 150 ti obrazech slavného Vincenta Van Gogha. Malíř je s touto oblastí spojen především kvůli sanatoriu, ve kterém strávil jeden rok života poté, co si uřízl ucho. To jsme měli také možnost si prohlédnout (sanatorium, nikoli ucho) a oblast umění tím pro nás ještě nekončila. Navštívili jsme také ateliér, ve kterém tvořil svá díla ,,otec moderního umění”, Paul Cézanne, a ke konci týdne jsme se prošli muzeem moderního umění - Fondation Maeght.

Nebyli jsme ochuzeni ani o přírodní krásy. Poblíž Marseille jsme vystoupali na vápencové útesy v NP Calanques, kde se nám naskytl neobyčejný pohled na moře Azurového pobřeží, ve kterém se mnozí z nás dokonce vykoupali. Další na programu byla také přírodní rezervace Parc Ornithologique du Pont de Gau  s koloniemi plameňáků, kteří byli tak blízko nás, až se tomu nechtělo věřit.

Velký dojem udělala na všechny okrová vesnice Roussillon, která právem patří do nejkrásnějších vesnic Francie. Každý dům a ulice totiž mají červený nádech. Roussillon je známá někdejší těžbou okru, který poskytoval přírodní barvy a těžil se ve skalách, kolem kterých dnes vede tzv. okrová stezka. Tu jsme si prošli a ti z nás, kteří si ten den obuli bílé boty, nebyli posléze nejnadšenější. Ona okrová stezka totiž skutečně barvila.

Závěrem naší týdenní výpravy se stalo Monako, tedy druhý nejmenší stát světa. Zde jsme si prošli, botanickou zahradu, knížecí město, viděli jsme krásná akvária ve známém  oceánografickém muzeu a někteří z nás došli až do Monte Carla. Navíc se nám poštěstilo pohlédnout na celé centrum Monaka jak za dne, tak za noci při všech jeho světlech. Ukončení zájezdu na takto velkolepém místě se nedá nazvat jinak, než velkolepě.

Když se tedy vrátím k otázce na začátku celého textu a zeptám se: ,,Jak že se nám ve Francii líbilo?” inu, posuďte sami, ale odpověď je poměrně jasná. ,,C’était beau.”

Děkujeme!!!

                                                                                                Sandra Sýkorová, C4


Události

leden03
Zahájení vyučování po Vánocích
leden03
Pololetní testy
prosinec21
Vánoční akademie
prosinec10
Koncert na schodech